Zápas se Serenou? Ukázal mi, že můžu hrát zase na vysoké úrovni, řekla Jointová

Vítejte v Praze, v Česku. Jak se vám v téhle aktuálně tenisově velmi úspěšné zemi líbí?

"Jsem tu poprvé. A už jsem si to tady trochu prohlédla. Jsem tu pár dní a je to tady opravdu krásné. Dnes můžu říct, že to asi bude jedno z mých nejoblíbenějších měst, kde jsem kdy byla. A pak také – máte pravdu, všechny ty české holky jsou na kurtu opravdu silné."

Jedna z nich vás čekala hned v prvním kole. Jak se vám hrálo s Laurou Samson?

"Nikdy předtím jsem ji na kurtu nepotkala, ale věděla jsem, že to bude těžké. Hlavně ve druhém setu hrála úžasně, prostě jela na plné obrátky. Je opravdu silná, donutila mě pár věcí upravit a musela jsem opravdu tvrdě pracovat, abych vyhrála."

Pražský turnaj jste si vybrala záměrně? Nebo jste dostala nějaké doporučení?

"Já jsem se po Wimbledonu chtěla vrátit na tvrdý povrch a také jsem chtěla zůstat v Evropě o něco déle. Nikdy předtím jsem tu nebyla a ráda objevuju nová místa. Všichni, kterých jsem se ptala, mi říkali, že Praha je jedno z nejkrásnějších měst na světě. Takže jsem si řekla: 'Tak se tam tedy musím jet podívat.' A jo, měli pravdu!"

Maya Jointová a Serena Williamsová po vzájemném utkání ve Wimbledonu. (@ ČTK / AP / Kentaro Tominaga)

Před pár dny jste měla tu čest zahrát si proti Sereně Williamsové při jejím návratu. Co byste o tom zápase dnes zpětně řekla?

"Já myslím, že zápas proti Sereně mi opravdu pomohl. Kdybych to měla konkretizovat, rozhodně mi pomohl zvýšit sebevědomí. Každá hráčka si tím asi v nějaké fázi kariéry projde, ale já opravdu měla docela těžký začátek roku, a s ní i docela dlouhou sérii proher. A do toho přišla tahle výzva… Nakonec jsem ji porazila. A tenhle zápas pomohl mi uvěřit, že zase můžu znovu vyhrávat."

A když pomineme výsledek? Jaké jste cítila emoce, když jste nastoupila proti takové ikoně na centrkurtu ve Wimbledonu?

"To byl tak surrealistický zážitek! Co k tomu říct…? Ale myslím, že jsem si právě tam dokázala, že můžu hrát zase na vysoké úrovni."

V Praze to bylo trochu jiné. Začala jste na malém kurtu u řeky Vltavy ve stínu velké arény. Jak velký rozdíl to byl?

“Ale ne, mě to vůbec nevadilo. Na spoustě turnajů nenajdete nějaké obrovské arény. Takže bylo docela fajn nemít okolo sebe a jednoho zápasu tolik pozornosti. A zároveň byla na tribuně spousta lidí, takže atmosféra byla skvělá. Já si to opravdu užila. Ale máte pravdu, ta hlavní aréna je zde opravdu hodně velká."

Maya Jointová na Livesport Prague Open. (@ ČTK / Pavel Lebeda)

Pojďme ale ještě zpět k vašemu příběhu. Měla jste k tenisu blízko odmala? Ví se, že váš otec byl přední squashista…

"Asi ano. Oba moji rodiče hráli raketové sporty, když vyrůstali. A táta byl squashový profesionální hráč, takže si myslím, že jsem po něm zdědila trochu talentu. Ale jinak vlastně nevím, jak bych si v tom squashovém boxu vedla. Já ho vlastně nikdy nehrála." (usmívá se)

Tenisově vás formovala univerzita, také vás to ale limitovalo. Když jste na US Open 2024 postoupila do druhého kola, nemohla jste jako studentka, která získala stipendium, dostat prize money 150 tisíc dolarů. Jak ta story vůbec dopadla? Dočkala jste se těch peněz nakonec?

"Ne, kdepak. Ty peníze jsem nikdy nedostala…"

Takže i proto jste studia nechala a začala se živit tenisem?

"Víte, já jsem vždycky chtěla jít na vysokou školu, ale vlastně jsem celou dobu studovala online. Nikdy jsem do školy fyzicky nechodila. Ono to bude znít trochu hloupě, ale opravdu jsem chtěla zažít tu zkušenost s chozením do učebny, být mezi těmi lidmi, co se chtějí vzdělávat, nosit si knížky do třídy. Jenže pak přišla chvíle, kdy jsem usoudila, že můj tenis je na takové úrovni, že bych se mu měla věnovat profesionálně."

Nelitujete toho?

"Ne, našla jsem si jinou cestu. Díky WTA stále studuji univerzitu online, existuje tam takový program. Zvolila jsem si trestní právo a je to velmi zajímavé. Chtěla jsem se ponořit do něčeho, co by mě bavilo a neměla bych pocit, že je to otrava."

Maya Jointová s australským týmem na BJK Cupu v Hobartu. (@ William WEST / AFP / AFP / Profimedia)

Pocházíte z Michiganu v USA. Kimberly Birellová se narodila v Düsseldorfu, Darja Kasatkinová v Rusku, Ajla Tomljanovičová je původem Chorvatka. Jste každá z jiného koutu světa, jaké to je v téhle společnosti reprezentovat Austrálii?

"No jasně! Ten náš australský tým je super speciální. Mám to jako další rodinu, opravdu! Je to pro mě blízká skupina přátel. Čas trávíme společně, chodíme na večeře. Pokaždé, když hrajeme, tak si to užívám. Vlastně miluju tu týmovou atmosféru, říkám si, že je nejlepší na světě. (usmívá se) A vlastně i když nehrajeme zápasy Billie Jean King Cupu, tak jsem s holkama ve spojení. Máme skupinový chat na Whatsappu a vždycky si po zápasech posíláme zprávy."

Vidíte, dnes hrajete v areálu, který s Billie Jean King Cupem souvisí. Pro Čechy je Štvanice ikonické místo. Před 40 lety se zde na tehdejším Poháru federace představila lidem po dlouhé době emigrantka Martina Navrátilová. Slyšela jste její příběh?

"Vlastně se přiznám, že jsem o tom neslyšela. Ale asi je čas se něco nového dozvědět…"

V Praze zatím žádná Australanka turnaj nevyhrála. Ajla Tomljanovicová i Samantha Stosurová skončily v minulých letech ve finále...

"Ale teď jsem prošla kolem zdi, na které jsou zdokumentovány české úspěchy, a bylo hezké vidět tam vedle českých jmen pár Australanů. Takže uvidíme, co se stane tento týden…"

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.