Tenis na hardu jsem nemiloval. Představte si fotbalovou Ligu mistrů na betonu, říká Kodeš

V průběhu pražského turnaje Kodeš obdržel cenu Karla Koželuha, určenou významným osobnostem českého tenisu. Potěšila ho, vždyť legendárního sportovního všeuměla, který byl podle různých zdrojů v letech 1927 a 1928 světovou jedničkou, uváděl do tenisové Síně slávy. Ale neopomněl si také rýpnout, že české ocenění přišlo až jako poslední. Vždyť ve světě i na nejprestižnějších místech už podobných poct dostal několik.

V 70. letech vyhrál dvakrát French Open a jednou Wimbledon. Neměl tak vlastně pořádnou příležitost poznat betonové kurty, na kterých se v současnosti koná valná většina turnajů. "V mé době se hrály tři grandslamy na trávě a jen jeden na antuce na French Open. I celý americký okruh byl na tamní antuce, takové šedozelené. Byla písková a velice podobná té evropské, ale dal se na ní hrát stejný tenis jako na klasické," vzpomínal Kodeš.

Hardové kurty mu k srdci moc nepřirostly. "Nemám je rád. Naštěstí se na nich hrálo jenom pět turnajů, bylo to v Kalifornii, v Arizoně a trošku na Floridě."

Rozhovor s Janem Kodešem

I dnes, když se dívá na tenis na betonových kurtech, současné tenisty trochu lituje. "To běhání je úplně jiné, je to tvrdé. Představte si třeba, kdyby se dnes fotbalová Liga mistrů měla hrát na betonu. Co by tomu ti fotbalisté říkali?"

Převaha tvrdých povrchů si vynutila i poněkud jiný směr tenisu, než jaký se hrával dřív. Výhodu mají urostlí hráči, důležitá je razance. "Samozřejmě, že ten dnešní silový tenis je také hezký, ale nesmí to být na úkor chyb. Platilo už kdysi ve 20. letech za Tildena a platí to dodnes: Kdo míň kazí, vyhrává," připomíná žijící česká tenisová legenda.

Travnatý kurt na zahradě

Kodeš dlouhá léta bydlí ve vile na pražské Hanspaulce, kde si už před půlstoletím nechal na zahradě postavit travnatý tenisový kurt. "Ale dnes není v takové úrovni, aby tam někdo mohl hrát. Neskáče to tak, jak by mělo, to by se musel častěji válcovat, dát do toho trochu víc peněz a víc se tomu věnovat. Ale ano, můj vnuk tam trénuje se synem. Servíruje a trénuje voleje. Kdyby jednou hrál na nějaké vyšší úrovni, určitě bych ten kurt dal daleko víc dohromady," přiznává.

Grandslamový šampion samozřejmě stále sleduje dění i ve světové špičce, na velké turnaje je zván jako čestný host. A vnímá výměnu generací. Federer a Nadal jsou pryč, vliv pomalu, ale jistě ztrácí i Djokovič. "Teď budou Alcaraz a Sinner ti dva, kteří mezi sebou budou válčit minimálně deset let. Možná patnáct. Prostě se budou navzájem porážet a na těch velkých turnajích budou dominovat," myslí si.

A má šanci vůbec někdo současnou elitní dvojku ohrozit? "Do té trojky teď ještě asi patří trochu Djokovič. Ale na něm už je vidět, že těm dvěma s přibývajícím časem stačit nebude. Ostatní jsou hodně vyrovnaní, až třeba do třicítky," tvrdí Kodeš.

Turnaje pod hlavičkou WTA se v České republice drží už více než dekádu. Vedle pražské dvěstěpadesátky se nedávno dokonce v Ostravě podařilo uspořádat tři edice prestižnější pětistovky. Zatím se však tenis ještě nevrátil na ikonický centrkurt na Štvanici.

"Ta je momentálně v takové situaci, že svaz s novým prezidentem tvrdí, že se pustí do takového oprášení starého stadionu. Je potřeba do toho investovat nějaké peníze, aby se to trochu dalo dohromady. Jinak je ten stadion bezvadný, má sedm tisíc sedadel, je tam odevšad velice dobře vidět a má i dobré zázemí. Bylo by to trošičku jednodušší a levnější než stavět tribuny, jako se musí na Spartě. Ale dávalo by to smysl, kdyby to byla pětistovka, která je samozřejmě o jiných penězích," ví Kodeš.

Letošní Livesport Prague Open ve Stromovce se nicméně české tenisové ikoně líbil. "Organizátoři dělali, co mohli, aby ten turnaj vyšel a dokonce i počasí přálo. Naše holky udělaly důležité body do žebříčku WTA, některé zápasy byly úžasné," kvitoval trojnásobný grandslamový vítěz.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.