Bartůňková neskrývá nadšení z životního turnaje. Pochvaluje si i rychlý návrat po nechtěné pauze

Rychlý návrat

Sezonu začala na hranici páté a šesté stovky světového žebříčku, dnes je ale už na 144. místě. "Mým cílem bylo hlavně vrátit se tam, kde jsem byla před nucenou pauzou. Ne, že bych nevěděla, jestli na to mám, ale že to šlo tak rychle, mě skutečně překvapilo. Jsem nadšená," přiznává Bartůňková. Pozici před pauzou už navíc vylepšila o 82 míst.

Návrat ale vůbec nebyl jednoduchý. Nemožnost trénovat, nejistota, kdy bude moci znovu hrát, psychická zátěž, nedostatek tréninkových zápasů a z toho plynoucí fyzická nepřipravenost – to je jen pár skutečností, se kterými se na začátku roku při svém návratu musela potýkat.

Rozdíl mezi první a druhou polovinou sezony je markantní ve více směrech. To sama vzápětí potvrzuje: "V druhé polovině roku se cítím o dost lépe." Kromě získávání herní jistoty zvládla Bartůňková v květnu složit úspěšně maturitu, což ji přidalo tolik důležitý klid na tenis. "Teď jsem si splnila maturitu, mám řidičák, jsem zpátky na kurtu. Prostě super!" dodává s úsměvem a úlevou, navíc připravena čelit dalším výzvám.

Slova, která si předsevzala při návratu, že po maturitě to takzvaně rozjede, plní na výbornou. Od té doby přidala druhý letošní triumf na ITF 35 a krátce na to i z ITF 75, který je pro ni zatím tím nejprestižnějším.

Úspěch v Mexiku

Největší pozornost ale vzbudila její cesta do semifinále turnaje WTA 500 v Mexiku. "Byl to nádherný turnaj, atmosféra byla úžasná, fanoušci skandovali moje jméno a stáli fronty na podpisy. Oproti turnajům ITF jsou hráčky rozmazlované, mají nadstandardní servis. Užila jsem si to naplno," říká nadšeně, ale pokorně Češka.

Výletu do Mexika však nepředcházela dlouhá příprava a ladění formy, jak by se před účastí na dosud největším turnaji její kariéry dalo očekávat. "Že budu mít volnou kartu, jsem se dozvěděla na poslední chvíli. Pomohly mi k ní dobré výsledky na předešlých turnajích, takže jsem si ji zasloužila. Ale vůbec jsem to popravdě nečekala, zvlášť na pětistovku ne. Měla jsem obrovskou radost," vysvětluje a děkuje své agentuře, která jí možnost startu vyjednala.

Navíc ani v semifinále nebyla bez šance a jasně znovu ukázala svůj potenciál. Skoro tři hodiny zatápěla budoucí vítězce, aktuálně 36. hráčce světa sedmnáctileté naději Ivě Jovicové, se kterou padla až po třísetové bitvě. "Měla jsem šanci ji porazit. Cítila jsem, že na ni mám. Zápas mi ztížila únava z předchozího utkání, které jsem dohrála po půlnoci a šla jsem spát po druhé hodině ranní. Už při rozehrávce jsem cítila, že jsem unavenější a malátná. Síly docházely, ale oproti minulým zápasům jsem hrála možná i lépe."

Na únavu se ale rozhodně nevymlouvá, naopak ocenila hru soupeřky: "Byla to zkušenější hráčka. V ten moment si zasloužila vítězství víc." Pro Bartůňkovou to byla jednoznačně velmi cenná zkušenost – nejenom zažít atmosféru velkého turnaje se vším všudy, ale poznat i určitá úskalí, která s hraním na nejvyšším okruhu souvisí.

Plány do konce sezony

Nyní má jistotu účasti v kvalifikacích grandslamů. Do konce roku nemusí obhajovat žádné body, takže má velmi dobře našlápnuto stoupat žebříčkem výše. To ale vůbec neřeší: "Je to příjemné, ale mně osobně to vůbec neovlivňuje. Teď mě čeká turnaj WTA 125 v Turecku, pak možná Asie nebo zůstanu v Evropě. Uvidíme. Plány se samozřejmě mění, jak postupuji žebříčkem." Nespoléhá se na udělení volných karet na další WTA turnaje, protože pod agenturu spadá hodně holek a konkurence je obrovská, ale věří, že se na větší turnaje postupně dostane sama podle žebříčku.

Váží si nejenom svých úspěchů, ale i práce a podpory rodiny a všech členů svého týmu, bez nichž by rozhodně nebyla tam, kde je. Na turnaje ji nejčastěji doprovází otec, který je zároveň jejím hlavním trenérem. "Táta cestuje skoro vždy, je to takový tenisový táta. V Mexiku byl se mnou i klubový trenér Petr Vaníček." Ten v minulosti vedl například Karolínu Plíškovou či Andreu Sestini Hlaváčkovou a zkušeností nejen z WTA Tour má hodně.

Návrat po dopingové kauze: Posílila jsem, dospěla jsem

Bartůňková musela kvůli dopingové kauze na několik měsíců přerušit dobře rozjetou kariéru. Ačkoliv v tom byla nevinně, do jejího života to vneslo mnoho nechtěných emocí. "Byl to nejhorší rok mého života. Nikomu bych to nepřála. Na druhou stranu jsem si uvědomila vážnost různých problémů a s odstupem času vnímám, že mě minulý rok posílil a pomohl vyspět. Pozitivní také je, že jsem si dokázala, jak moc tenis miluji. Na kurtu si teď každou vteřinu víc užívám."

I pro její rodiče byla situace zdrcující – cesta k očištění byla nejen dlouhá, ale mentálně a finančně extrémně náročná. "Se situací jsem se popasovala sama. Snažila jsem se být silná hlavně kvůli rodičům, kteří to prožívali spolu se mnou a byli mi největší oporou. Také se ukázalo, kdo jsou moji skuteční přátelé," dokresluje celou situaci Bartůňková.